Sklo – světlo, které se naučilo mít tvar

Sklo je tiché. A přesto v sobě drží výkřik ohně, tlak, chvění.
Je neviditelné i všudypřítomné. Pustí světlo dovnitř. Odhalí i skryje.

—

Je jako kůže architektury – hladká, drsná, matná, jiskřící.
Někdy křehké, jindy jako brnění.

—

Tento moodboard zkoumá různé tváře skla – od organického stolu jako z vodní vlny, přes vrstvy textur až po architektonickou čistotu.
Je to připomínka, že i to nejprůhlednější může mít nejhlubší vrstvy.