Anna-Eva Bergman & Hans Hartung – A nic nás nerozdělí
5/6 2025—13/10 2025, Kunsthalle Praha, Galerie 1 & 2
Když se moře dívá na hvězdy. Když se dvě duše najdou a už se nikdy nepustí. Když láska a tvorba nejsou dvě věci, ale jeden jediný dech. To je příběh Anny-Evy a Hanse.
Seznámili se v Paříži v roce 1929. Vzali se. Rozvedli. A znovu vzali. Jednoduše nemohli být jeden bez druhého. Jejich domovy – Menorca, Paříž a Antibes (které mimochodem miluju stejně jako oni) – byly nejen místem pro život, ale i živoucími ateliéry, které si navrhli podle svých představ, estetického cítění a lásky ke zlatému řezu.
Byli rozdílní, ale rovni. Tvořili spolu, žili spolu, rostli spolu. Vzájemně se ovlivňovali, inspirovali, podporovali – ne jako konkurenti, ale jako rovnocenní tvůrci. Vztah k přírodě a vesmíru se promítal do jejich díla. Nešlo o to přírodu zobrazit – ale stát se její součástí. Splynout.
Ona – Anna-Eva – používala plátkové zlato a stříbro, malovala, kreslila s jemností i silou. On – Hans – to roztočil v expresionismu a abstrakci. A přesto, nebo právě proto, tvořili jeden celek. Kreslili si i na pláži do písku. Četli knihy po pás ve vodě. Portrétovali se navzájem. A dívali se jeden na druhého skrze svá díla.
Obrazy si dávali jako dárky – obdarovaný si směl sám vybrat, co ho osloví. To byl jejich způsob, jak si vyjádřit úctu. Jejich tvorba byla dialogem – o blízkosti i vzdálenosti, o hmotě a duši.
Společně žili život plný lásky, umělecké vášně, cest, setkání, ale i odloučení a bolesti. Milovali se tak silně, že zemřeli krátce po sobě. Protože když zmizí druhý, není už komu malovat.
Jsem z té výstavy nadšená. Upřímně – odnesla bych si půlku domu. A zároveň bych se tam vracela znovu a znovu. Protože to není jen výstava obrazů. Je to výstava života.
Co tu uvidíš?
300 exponátů: obrazy, skici, archivní fotografie, předměty z jejich ateliérů, dopisy, dárky, pomalované kamínky. A taky momentky z jejich společného života, z cest, z intimity.
V roce 1931 spolu navštívili Prahu – slavili tu Eviny 21. narozeniny. Od Hanse dostala řetízek, který nosila celý život. Takže ano – že se výstava koná právě v Praze, není náhoda. Je to kruh, který se uzavírá.
Proč tam musíš jít?
Protože tohle je výjimečná, hluboká, poetická výstava.
O dvou lidech, kteří se milovali skrze umění.
O tom, že když tvoříš srdcem, nic tě nerozdělí.
O tom, že láska je největší umělecké dílo.
A protože ti to připomene, že všechno je možné,
když miluješ a tvoříš zároveň.
Spolu — to je možná to nejkrásnější slovo, které máme.