BAMBOO TABLE

Z mého skicáku

Ne každý nápad vzniká proto, aby byl zítra postaven.

Díváte se do mého skicáku.

Tohle není hotový projekt. Je to zachycená myšlenka.

Experiment.

Úvaha.

Jedna z cest, kterými se může ubírat designérské přemýšlení.

Vzpomněla jsem si na světlo mezi bambusy. Nejdřív mě vůbec nenapadl stůl. Přemýšlela jsem o vertikálách, o tom zvláštním rytmu zelených stvolů, mezi kterými prochází světlo.

Co kdybych ten rytmus zkusila přenést do nábytku?

První myšlenka byla jednoduchá. Kulatá deska. Pod ní tři válce.

Jenže tři stejné válce byly příliš obyčejné.

A tak jsem každému dala trochu jiný charakter.

Nechtěla jsem navrhnout stůl, který připomíná bambus. Chtěla jsem navrhnout stůl, který do interiéru přinese stejné světlo, jaké jsem zažila mezi bambusy.

Světlo, které prochází mezi stvoly, kreslí na zem nepravidelné stíny a nechává prostor dýchat.

Právě tam někde se zrodil BAMBOO TABLE.

Příroda jako konstruktér

Bambus není jen materiál.

Je to konstrukční logika přírody.

Vlastně takové krásné zelené potrubí.

Lehké. Pevné. Duté. Pružné. Obnovitelné.

Příroda jeho konstrukci zdokonalovala miliony let. Člověk ji dnes může studovat, napodobovat a hledat způsoby, jak její principy přenést do vlastních návrhů.

Mě ale nezajímala pouze pevnost bambusu.

Zajímala mě jeho prostorová geometrie.

Svislé rytmy.

Světlo mezi nimi.

Vzduch.

Lehkost.

Možnost nahlédnout skrz.

Chtěla jsem tyto vlastnosti převést do jednoduchého geometrického objektu. Bez doslovného napodobování přírody, ale s respektem k její přirozené eleganci.

Dvě odlišné povahy

BAMBOO TABLE stojí na kontrastu dvou výrazně odlišných prvků.

Deska představuje klid.

Kruhová plocha o průměru přibližně 120–140 cm, navržená ze světlého přírodního kamene.

Její tloušťku si představuji mezi 20 a 25 mm.

Barevností se pohybuje někde mezi travertinem, vápencem a jemným terrazzem.

Žádné výrazné kamenné fragmenty ani dramatická kresba.

Pouze drobná minerální zrna, téměř neviditelná struktura a matný povrch, který jemně rozptyluje světlo.

Deska nemá být dominantní.

Má vytvořit prostor pro to, co se odehrává pod ní.

Tři nohy. Tři osobnosti.

Podnož tvoří trojice zelených válcových prvků seskupených těsně u středu stolu.

Použít skutečný bambus by bylo příliš snadné. Jenže já nechtěla pracovat s bambusem jako materiálem. Chtěla jsem pracovat s jeho geometrií. Zachovat rytmus článků, ale osvobodit ho od samotné rostliny.

Na první pohled působí jako jeden celek.

Při bližším pohledu ale zjistíte, že žádné dvě nejsou stejné.

Tři vertikály, které se nechtějí schovávat, a přesto dávají desce vyniknout.

Noha I — Ticho

Dokonale hladká.

Bez přerušení, bez uzlů.

Jeden dlouhý, čistý válec.

Nejjednodušší ze všech tří.

Noha II — Rytmus

Jeden výrazný uzel.

Nenápadné narušení hladké plochy, které mění její charakter.

Stejná barva. Stejný lesk.

Jiná geometrie.

Noha III — Příběh

Čtyři kolínka.

Dvě blízko sebe.

Mezera.

A další dvě.

Rytmus skutečného bambusového stvolu převedený do tvaru, který je na hranici přírody a architektury.

Všechny tři nohy spojuje jediná barva.

Sytá bambusová zelená, která ve stínu získává hloubku a na přímém světle téměř září.

Lesklý povrch zvýrazňuje jejich objem a vytváří další kontrast k matnému kameni.

Tři odlišné prvky, které společně nesou jednu desku.

Najednou už to není jen konstrukce.

Je to malý příběh ukrytý pod stolem.

Mezi skicou a skutečností

BAMBOO TABLE zatím existuje pouze jako koncept.

Jeho proporce, materiály i konstrukční řešení jsou otevřené dalšímu vývoji.

A právě to mě na podobných experimentech baví.

Skica nemusí odpovědět na všechny otázky. Může některé teprve otevřít.

Jak se bude světlo odrážet od zeleného povrchu?

Jaký materiál dokáže nejlépe zachovat charakter bambusových článků?

A jak navrhnout konstrukci, která unese kamennou desku, aniž by ztratila svoji vizuální lehkost?

To jsou otázky, které by musel zodpovědět další vývoj a případný prototyp.

Dnes je BAMBOO TABLE především studií vztahu mezi přírodou, materiálem a geometrií.

A možná také malou připomínkou jedné vlastnosti, kterou na bambusu obdivuji nejvíc.

Největší síla není v tom, že se nikdy neohneš.
Ale v tom, že se po každém větru dokážeš znovu narovnat.