Kutná Hora – Město, kde nic nekřičí

Takové obyčejné letní úterý. V hlavě trochu chaosu – stihnu správný vlak? Najdu centrum? A pak vystoupím na maličkém, tichém nádraží v Kutné Hoře. Jen koleje, pár stromů… a v dálce silueta chrámu svaté Barbory.

V uších mi ještě doznívá rozhovor čtyř kamarádek z kupé, které se půl hodiny přely o to, jestli bude na chatě rychlovarná konvice, analyzovaly ceny langošů, a nakonec schválily kvalitu piva v Rokytnici. Usmívám se. Obloha je modrá, bez jediného mráčku.

Jdu pomalu. Sleduji fasády domů, rytmus dlažby, kliky dveří i výlohy. Je tu zvláštní klid – jen vítr, kroky po štěrku a občasné hlasy. Město patří víc lidem, kteří v něm skutečně žijí, než davům turistů.

Nasávám střídání barev: světlé omítky, cihlově červené komíny, pálené tašky, přírodní kámen a sytě modrou oblohu. Tohle je skoro hotový moodboard.

Některé domy nejsou krásné proto, že by byly dokonalé. Jsou krásné proto, že mají odvahu být osobité.

GASK: Umění jako plynulý příběh

Dokázala bych se tu toulat až do večera, ale mám konkrétní cíl. Přilákala mě Galerie Středočeského kraje (GASK), sídlící v monumentálních prostorách bývalé Jezuitské koleje, jen pár kroků od chrámu svaté Barbory.

Beru za kliku a vstupuji za uměním.

GASK je výjimečný svou prostupností. Prohlédnete si výstavu, vyjdete do přilehlých zahrad a pak se zase vrátíte k jiné expozici. Nikdo vás nenutí zůstat zavření uvnitř. Dáte si kávu v zahradě nebo v interiéru – všude jste vítáni a o návštěvníka je postaráno s neobyčejnou péčí.

Všechno dohromady vytváří jeden plynulý příběh. Je to prostor, kde se dobře přemýšlí a nic neruší.

Dokonce i galerijní obchod není pouhým knihkupectvím nebo prodejnou pohlednic. Je to malá prostorová instalace, u které se zastavíte jen proto, jak precizně je navržená.

Vnímání expozice: OFFLINE_CUT Filipa Černého

Vybrala jsem si výstavu OFFLINE_CUT Filipa Černého.

Fascinuje mě jeho odvaha vrstvit a nedokončovat.

Filip přemýšlí ve vrstvách. Mezi klasickou malbou se najednou objeví křídová linka, sprej, rozpitá barva nebo skoro dětský tah štětcem.

Jeho práce se světlem a stínem je natolik přesvědčivá, že musíte udělat několik kroků blíž, abyste uvěřili, že se stále díváte na plochý obraz.

Odcházím s jedinou myšlenkou:

Architektura, zrcadlení a chuťové vrstvy

Při další procházce zahradou objevuji vodní plochu.

Není to jen jezírko, fontána ani pódium. Je to všechno dohromady.

Dřevěné plato jako by plulo po hladině a umožňovalo projít téměř středem vodního zrcadla.

Právě tady se potkává moderní intervence s historickým odkazem.

Málo se ví, že Kutná Hora byla od středověku fascinující urbanistickou laboratoří. Kvůli těžbě stříbra museli architekti a inženýři navrhovat důmyslné podzemní i povrchové vodní systémy, jejichž symbolem je dodnes Kamenná kašna.

Moderní vodní prvek v GASK na tuto tradici práce s hloubkou, odrazem a akustikou vody neuvěřitelně citlivě navazuje.

Jen pár kroků nad vodní hladinou sídlí Bistro Skleník.

Nikam už nespěchám, protože jídlo je tady plnohodnotnou součástí celkového zážitku. Dobrý interiér totiž nekončí u dveří, ale pokračuje plynule ven do zahrady.

Na stole přistane:

• absolutně nejlepší Tom Yum,
• jemný letní mousse z kokosového mléka a ovesné smetany,
• osvěžující yuzu limonáda.

Loudím po obsluze recepty a v hlavě už skládám seznam surovin na doma.

Jenže vím, že mi doma bude chybět ta nejdůležitější ingredience.

Výhled do zahrad GASK.

Terraqua: Když inspirace začne kreslit sama

Pohled na vodní plochu a architekturu mě inspiruje.

Vytahuji skicák.

Sklo.

Dřevo.

Kámen.

Živá rostlina.

Voda jako aktivní součást designového zážitku.

Snažím se zachytit hlavní myšlenku vrstvené vázy inspirované vodním amfiteátrem v GASK.

Pracovní název?

Terraqua.

Voda zvětšuje, láme světlo, zrcadlí a pohybuje se.

Každý den i s každým úhlem dopadajícího světla vytváří jiný obraz.

Přesně tahle proměnlivost mě na designu baví.

Město, které roste z krajiny

Zavírám skicák a vydávám se nasát klid do uliček.

Toulám se viniční tratí pod kolejí, sleduji hloubku údolí Vrchlice a nekonečné vrstvy zeleně.

Kutnohorské vinařství má kořeny už ve 12. století a zdejší svahy byly odjakživa přirozeným zeleným pufrem mezi městem a volnou krajinou.

Díky tomu ztrácíte pocit, že jste v uzavřené zástavbě.

Město tu doslova vyrůstá z krajiny.

Nemusíme cestovat tisíc kilometrů, abychom našli hlubokou inspiraci.

Někdy stačí hodina vlakem a otevřené oči.

Cestou nelze minout chrám svaté Barbory.

Z dálky ukazuje svou čistou, sebevědomou siluetu.

Zblízka fascinuje rytmus opěrných pilířů a detail fiál.

Z jedné strany čistota proporcí.

Z druhé poctivé řemeslo.

Jako když otočíte krásně navrženou židli a zjistíte, že je stejně promyšlená i zespodu.

Největší luxus dnešních měst: Ticho, které je slyšet

Největším luxusem dnešních měst nemusí být nová architektura, nejdražší dlažba ani designové lavičky.

Může jím být obyčejné ticho.

Ne ticho prázdnoty.

Ticho života.

Odklon automobilové dopravy z historického centra Kutné Hory nezměnil jen dopravu.

Změnil zvuk města.

Najednou uslyšíte:

• odbíjení hodin,
• štěkot psa ze vzdálené zahrady,
• cinkání skleniček na terase,
• vítr v korunách stromů,
• bzukot hmyzu.

Jsou to zvuky, které tu byly vždycky.

Jen je dlouhá léta přehlušoval provoz.

A pak pochopíte jednu jednoduchou věc.

Město nezačalo být tišší.

Začalo být konečně slyšet.

Dobře navržené veřejné místo dává člověku pocit, že tam smí jednoduše být.

Nemusí si kupovat druhou kávu.

Nemusí nikam spěchat.

Může jen sedět, dívat se a přemýšlet.

Kutná Hora má odvahu vytvořit prostředí, ve kterém nemusíte spěchat, abyste měli pocit, že jste přesně tam, kde máte být.

Malé designové přání: GNOME SYSTEM (Silver Edition)

Odjížděla jsem z Kutné Hory vlakem s pocitem, že by si tohle město zasloužilo ještě jednu vrstvu.

Ne historickou.

Současnou.

Autorský grafický list, který nevznikl jako turistický suvenýr, ale jako osobní pocta místu, kde se gotická architektura, příběh stříbra a klidná atmosféra přirozeně propojují.

Během cesty domů se zrodil GNOME SYSTEM — Silver Edition.

Dominantou grafického listu je gotická klenba chrámu svaté Barbory, jejíž kamennou geometrii prorůstá organická síť připomínající paměť času, kořeny nebo stříbrné žíly ukryté pod zemí.

A úplně dole, téměř nenápadně, stojí malý stříbrný Gnome. Není hlavním motivem. Je tichým pozorovatelem, autorským podpisem i drobným úsměvem pro každého, kdo ho objeví.

Nejde o oficiální návrh pro město. Je to můj osobní vizuální pozdrav Kutné Hoře. Připomínka, že i historická architektura může být inspirací pro současný design.

Možná zůstane jen jediným grafickým listem.

A možná je to začátek malé autorské série.

GNOME SYSTEM — Silver Edition
Autorský grafický list inspirovaný gotickou architekturou chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře.