Jak se navrhuje u sousedů: Slovenský interiérový design 2026

Tektonický klid a laboratoř surových materiálů

Zatímco ještě před několika lety se slovenský interiérový design často pohyboval mezi postsocialistickým dědictvím a inspirací zahraničními katalogy, poslední roky přinesly sebevědomou emancipaci celé scény. Dnešní Bratislava, Košice nebo banskobystrické ateliéry už neopisují. Naopak – definují směr, kterému někteří kritici začínají říkat „Tektonický klid" (Tectonic Calm).

Slovenští designéři přestali prostory zdobit. Začali je obnažovat, čistit a precizovat s až vědeckou důsledností. Výsledkem je design, který je hluboce lokální svým materiálovým srdcem, ale světový svým kosmopolitním zpracováním.

Prozkoumejte s námi čtyři autorské přístupy, které ztělesňují to nejzajímavější ze současné slovenské scény.

1. Beef architekti: Laboratorní přesnost a materiálový klid

Pokud hledáte definici racionální kontroly nad prostorem, najdete ji v portfoliu studia Beef architekti. Jejich tvorba připomíná precizně sestavenou laboratoř, kde nekvalitní materiály ani náhodná rozhodnutí nemají místo.

Švýcarská preciznost aplikovaná na slovenské reálie.

• Rukopis: Beef architekti jsou mistři detailů, které nejsou vidět na první pohled, ale o to víc je cítíte. Bezobložkové dveře splývající se stěnou, skryté soklové lišty nebo nábytek integrovaný přímo do stavební konstrukce.
• Materiálová paleta: Hladké cementové stěrky, ušlechtilé dřevo v dokonale navazujících spárách a skryté technologické prvky.
• Atmosféra: Tichá, racionální a nenápadně luxusní.

Jejich interiéry nepřitahují pozornost jedním efektním gestem. Přesvědčují postupně – proporcí, detailem a klidem, který se dostaví až po delším pobytu. Prostor nevzniká skládáním jednotlivých kusů nábytku, ale jako jeden promyšlený celek.

Detail, ve kterém se architektura stává součástí nábytku a nábytek součástí architektury.

BEEF Architekti pracují s kontrastem surového betonu, skleněných tvárnic a jemných textilií. Výsledkem je klidný současný interiér s výraznou materiálovou identitou.

2. Kilo / Honč: Radikální městský punk, který bourá zdi

Richard Kilo a Matej Honč reprezentují přesný opak sterilního akademismu. Jejich tvorba je nespoutaná, odvážná a fascinujícím způsobem fluidní. Pokud by to statika budov dovolila, tito architekti by nejraději zbourali všechny obvodové stěny, jen aby do interiéru pustili venkovní atmosféru a světlo.

Drsná městská krajina přenesená přímo do bytu.

• Rukopis: Místo toho, aby interiér od okolního světa izolovali, nechávají ho jím protékat. Zapomeňte na kytky v květináčích – zelené koruny stromů a betonové chodníky zvenčí jsou zde hlavním obrazem na stěně.
• Materiálová paleta: Surový litý beton s přiznanými póry, neomítnuté nosníky a monumentální nerezové ostrovy.
• Atmosféra: Industriální punk v high-tech balení.

Monolitické nerezové objemy uprostřed surového betonu fungují jako zrcadla, která odrážejí měnící se světlo zvenčí a dodávají prostoru téměř futuristický charakter.

Surový beton, nerez a světlo. Interiér jako městská krajina.

Kilo / Honč pracují s kontrastem surových materiálů a živé zeleně. Betonové povrchy, jemné textilie a pokojové rostliny vytvářejí interiér, který působí současně industriálně i útulně.

3. Grau Architects: Poetická lehkost a meditační vzdušnost

Studio Grau Architects přistupuje k interiéru jako k malířskému plátnu, na kterém hraje hlavní roli světlo. Jejich tvorba je křehká, intelektuální a plná vzduchu. Zatímco jiní prostor zaplňují, Grau ho nechávají dýchat.

Poetický minimalismus, který hojně využívá skleněné tvárnice (luxfery).

• Rukopis: Skleněné tvárnice zde nejsou nostalgickým odkazem minulosti, ale nástrojem práce se světlem. Dokážou prosvětlit i ten nejtmavší kout bytu a proměnit ostré sluneční paprsky v měkké, rozostřené světlo, aniž by člověk ztratil pocit soukromí.
• Materiálová paleta: Monochromatické tóny, transparentní materiály, subtilní kovové konstrukce a textilie.
• Atmosféra: Asketická, ale hřejivá oáza.

Grau mají mimořádný cit pro detail – do čistého prostoru často vloží jediný barevný akcent, který celý interiér jemně rozezní a dodá mu osobitost.

Luxfery zde nejsou nostalgickým prvkem, ale nástrojem práce se světlem.

Grau Architects propojují syrovost původní architektury s lehkostí současného interiéru. Skleněné tvárnice, světlý mobiliář a výrazný světelný objekt vytvářejí prostor s nezaměnitelnou atmosférou.

4. Martin Skoček: Monumentální dialog historie a moderního luxusu

Martin Skoček dokazuje, že moderní minimalismus nemusí být chladný a bez emocí. Jeho projekty jsou hlubokou poklonou tradici, řemeslu a času, který zanechává svou stopu v materiálu.

Historická textura a současný minimalismus v překvapivě harmonickém dialogu.

• Rukopis: Skoček netlačí na pilu, aby jeho interiéry působily historicky. Očištěné cihlové zdivo z demolic u něj funguje jako luxusní textura, vedle které staví minimalistické prvky a výrazná umělecká díla.
• Materiálová paleta: Stará očištěná cihla, masivní lokální dub s přirozenými prasklinami, surový kámen a kov.
• Atmosféra: Sakrální klid s hlubokou intimitou.

Světlo zde neplní pouze technickou funkci – svítidla jsou sochařskými objekty, které dávají prostoru měřítko a charakter i ve chvíli, kdy jsou zhasnutá. Propojení s exteriérem neprobíhá radikálním obnažením, ale promyšlenými průhledy, které chrání vnitřní bezpečí domova.

Martin Skoček vytváří prostor, ve kterém se setkává současná architektura s archetypem venkovského domu. Dřevo, cihla a přirozené světlo zde tvoří klidnou a nadčasovou kompozici.

Lekce ze slovenské odvahy

Slovenský interiérový design roku 2026 už dávno není vnímán jako „ten mladší, méně odvážný sourozenec" české scény. Slovenští architekti ukazují pozoruhodnou soudržnost a odvahu jít na dřeň materiálu i dispozice. Dokáží skloubit surovost s technickou precizností, což je poloha, která inspiruje celou střední Evropu.

Možná právě proto působí současná slovenská scéna tak svěže. Nesnaží se být hlasitá. Nesnaží se šokovat. Místo toho trpělivě dokazuje, že odvaha může mít podobu ticha, světla a jednoho správně položeného detailu.

Ukazuje nám, že skutečný luxus nespočívá v nablýskaném dekoru, ale v pravdivosti materiálu, promyšlenosti každého milimetru a schopnosti vytvořit prostor, ve kterém se člověku jednoduše dobře žije.